Farnost sv. Tomáše

Úsměv Boží dobroty

Na prahu nového roku se celá církev s radostí obrací k Marii, Matce Boží. Tento titul – Theotokos, „Ta, která nosila Boha“ – nepatří jen do oblasti zbožnosti. Je kořenem naší víry v Kristovo vtělení. Když dnes slavíme Marii jako Matku Boží, neslavíme především ji, ale Boží čin: že se Bůh stal člověkem, vstoupil do našeho konkrétního života a nechal se nosit v lidských rukou.

Vstupujeme do dalšího roku života — možná s nadějí, možná s obavami, možná s obojím — a právě na prahu nového roku nám Církev ukazuje na Marii jako na tu, která nese Boží požehnání pro náš začátek.

Když vstupujeme do našeho kostela sv. Tomáše, vítá nás u obětního stolu tichý pohled Mariiny sochy. Její tvář je jemná, nevtíravá, a přece hluboce přitažlivá. Jako by v sobě nesla tajemství prostého, a přesto nevyčerpatelného poselství: „Jsem tu s tebou.“ Tento výraz mateřské blízkosti, jemnosti a otevřenosti nás vede k tomu, abychom Marii s důvěrou nazývali titulem Úsměv Boží dobroty, který je sám o sobě modlitbou. A právě tento úsměv se stává prvním světlem nového roku, světlem, které není ostře oslnivé, ale tiché a léčivé.

Maria ve své soše stojí nikoli jako přísná Královna, ale jako Matka, která vyzařuje něhu. V jejím náručí spočívá Ježíš – začátek nového života, nový úsvit Boží přítomnosti ve světě. Jeho drobné gesto, jeho pokojný pohled a především Mariin jemný úsměv připomínají, že Bůh přichází jako dobrota, která se nechce vnucovat, ale zve.

Na začátku nového roku se tolik věcí obnovuje: naše přání, očekávání, obavy i naděje. A právě v této chvíli před námi stojí Maria, která jako první na světě zcela uvěřila, že Bůh je dobrý. Její úsměv není povrchní – je to úsměv ženy, která zná bolesti, cesty plné nejistot i temné proroctví o meči, jenž pronikne její srdce. Přesto se usmívá, protože ví, že navzdory všemu Bůh je věrný.

A tak tento titul – Úsměv Boží dobroty – je pozváním i pro nás. abychom se v novém roce nebáli hledat Boží tvář právě v těch okamžicích, které jsou těžké či přímo neúnosné. Abychom dokázali přijmout Boží něhu, stejně jako ji přijala Maria. A aby se její úsměv stal i naším – úsměvem, který nepopírá realitu, ale světlem ji proměňuje.

Když se díváme na mariánskou sochu v našem kostele, uvědomujeme si, že Bůh nám dává nový začátek nikoli slavnostním gestem, ale jemností. Nenápadným, ale hlubokým znamením, že nás provází. Maria nám dnes připomíná, že Boží dobrota se neokouká a nevyčerpá – jen je třeba nechat ji vstoupit do našeho života, jako ona nechala vstoupit Boží Slovo do toho jejího.

V jejím úsměvu se zrcadlí úsměv samotného Boha. Nejde o úsměv, který přehlíží lidskou bolest nebo ji zlehčuje. Je to úsměv, který umí být přítomen i v temnotě, který dokáže člověka napřímit, aniž by na něj tlačil. Je to úsměv Kristovy Matky, která první v dějinách víry uslyšela Boží slovo, přijala je a nechala jej v sobě růst. A z této duchovní plnosti se rodí dobrota, která v jejím pohledu nikdy nehasne.

Když se zadíváme na sochu v našem kostele, vnímáme Marii jako tu, která se nekoncentruje na sebe, ale svojí gestikulací a jemností pohledu ukazuje od nás k Bohu. Její úsměv je jako most mezi naším světem nejistot a Boží věčnou věrností. Připomíná nám, že Bůh není vzdálený: naklání se k člověku, aby jej pozdvihl, ponořil do světla a naučil ho žít z naděje.

Ať tedy u této sochy – ve chvílích ticha i ve chvílích hledání – nacházíme znovu a znovu ono jemné, tiché ujištění: „Bůh je dobrý. A Maria tuto dobrotu nese k tobě.“

A tak do nového roku nevstupujeme sami. Jdeme s Kristem, kterého nám Maria přinesla. Jdeme s Marií, která nás vede k Synu. A jdeme s požehnáním, které Bůh dává svému lidu od věků, odnášíme si i Mariinu odvahu říci Bohu své „ano“. Všední, tiché, ale skutečné — právě takové „ano“, jaké změnilo dějiny světa.

A tak, trvale doprovázeni jejím tichým úsměvem, vstupme s důvěrou do nového roku.
Ať nás každý den provází vědomí, že nad námi bdí Ta, která první zakusila, co znamená být nesena Boží dobrotou.

Ať její úsměv prozáří naše srdce a otevře nás Ježíši – daru nového života pro celý svět. Ať nám vyprosí milost důvěry, odvahy a pokoje.

P. Jan E. Biernat, OSA. Farář